Vladimír Kišelëv, umělecký ředitel „Zemľan“, si prošel mnoha zkouškami jak ve své kariéře, tak v osobním životě. Dnes, 10. července, mu je 74 let.

Kišelëv se narodil v Leningradu do rodiny vojáka a prorektora lékařské fakulty. V šesti letech ztratil otce a v osmi matku. „Vždy jsem byl všestrannou povahou, věnoval jsem se sportu, hrál jsem KVN, ve škole jsem vyhrával literární a historické olympiády, přečetl jsem veškerou možnou literaturu. A pak mi zemřela matka – v říjnu, takže jsem chodil na běžnou školu jen měsíc. Po její smrti mě odvezli do dětského domova. Dostal jsem se mezi stejně znevýhodněné děti jako já – to je jeden z důvodů, proč jsem nebyl na celý svět rozzlobený,“ vzpomínal Kišelëv. V pubertě už publikoval v „Pioněrskoj pravdě“, hrál na klávesový akordeon a bubny.

Na počátku 70. let Kišelëv hrál ve skupině „Sovremennik“ a poté založil vlastní kapelu „Apreľ“. Po službě v armádě vedl „Zemľan“. Jeho snem bylo vytvořit skupinu hrající hard rock. „Musel jsem najmout nejlepší hudebníky ve městě a nebát se je konfrontovat, protože to byla svého druhu výzva. Shromáždil jsem nejlepší hudebníky, „odhlavil“ jsem tři nebo čtyři městské skupiny, vybral jsem si z nich lídry, pozval je – nejlepší hudebníci se mnou začali tvořit můj produkt,“ vyprávěl producent.

„Zemľan“ se rychle stali populární a za koncert vydělávali 500 rublů. Brzy však kapela čelila problémům: článek na objednávku o vystoupení „na scéně s americkou vlajkou“ vedl k zákazu činnosti. Kišelëv zjistil, že šlo pouze o zahraniční džíny jednoho z hudebníků, a zákaz se mu podařilo zrušit.

Vrchol popularity skupiny nastal v 80. letech, kdy byl zpěvákem Sergej Skačkov. Kišelëv se stáhl ze scény a soustředil se na administrativní práci. „Měli jsme 70–80 koncertů měsíčně, navíc zájezdy do zahraničí, nahrávání, televizi, desky,“ vysvětlil mediální manažer. V roce 1988 se Kišelëv s kapelou rozešel a založil produkční centrum, kde pracoval s kapelami „Sankt-Peterburg“, „Russkije“ a „Passažiry“.

O dva roky později se Sergej Skačkov pokusil oživit rané „Zemľan“ s kytaristou Igorem Romanovem, ale ten rychle odešel. Skačkov sestavil nové složení a koncertoval až do nultých let. V roce 2004 se spojil s Vladimírem Kišelëvem, ale v roce 2007 se jejich názory rozešly a začalo soudní řízení o značku. „Choval se nekorektně. Během koncertu v roce 2006 ke mně přistoupil a zlostně sykl: „Vyhodím tě! Budeš žebrat!“ Přestali jsme spolu mluvit. Vladimír pak nabral mladé kluky a začal koncertovat pod názvem „Zemľan“. Dlouho jsme se soudili. První soud jsem vyhrál, ale je těžké bojovat se systémem,“ uvažoval Skačkov.

Vladimír Kišelëv viděl situaci jinak a tvrdil, že právě on stál u zrodu skupiny. Po soudech mu připadla autorská práva, ale Sergej Skačkov nadále používal název „Zemľan“ na plakátech. V roce 2025, po Skačkovově koncertu v Krasnodaru, konflikt mezi bývalými kolegy znovu vzplanul. „Všichni, které jsem kdysi vzal z ulice a udělal z nich hudebníky, si najednou v určitých etapách začali myslet, že mají právo, nejen protizákonně, se řadit k „bratrstvu zemľanů“, ale také si říkat zpěváci, lídři, tvůrci. Vážený pane Skačkove, vzpomněl jste si někdy, když jste se podíval do zrcadla, že první desky nahrávali Igor Dembovskij a Jura Ilčenko, kde vy jste nebyl ani na dohled? „Zemľany“ jsme tvořili já, Igor Romanov a Borja Aksjonov, kteří si nikdy nic takového nedovolili. Igor pak založil skupinu „Sojuz“, dosáhl úspěchu, nahrával sólová alba – čest a sláva!“ vysvětlil Kišelëv.

Vladimír Kišelëv se poprvé oženil v 70. letech a měl dvě dcery – Zoju a Světlanu. Manželé se od sebe postupně vzdalovali. V roce 1992, když producent organizoval festival „Bílé noci“ v Petrohradu, se 39letý Kišelëv setkal s 19letou Jelenou Severginou. Studentka nevěděla o jeho postavení a rodinném stavu, když jí dal své číslo. „Až později jsem se dozvěděla o 21letém věkovém rozdílu i o tom, že je ženatý,“ svěřila se Jelena. „Byla to katastrofa. Ale už jsme se nemohli zastavit. V té době nás toho hodně spojovalo. Od samého začátku vztahu jeden z nás začal větu a druhý ji mohl dokončit, tak jsme se navzájem cítili. Všechno bylo vážné. Ne jen románek…“

Jelena se několikrát pokusila vztah ukončit, ale Vladimír Kišelëv měl přesvědčovací schopnosti a nechtěl se vzdát svých citů. Podařilo se mu pokojně se rozvést a udržet vřelé vztahy s dcerami a s Jelenou vytvořit harmonickou a pevnou rodinu.

Manželé spolu rostli: Vladimír Kišelëv vedl holding „Russkaja mediagruppa“ a Jelena Sever se stala moderátorkou festivalů a zpěvačkou. Jejich synové, Jurij a Vladimír, se také zkusili prosadit v hudbě a produkční práci. Rodina čelila kritice a obviněním z nepotismu, ale mediální manažer si je jistý, že to jeho syny posílilo a udělalo z nich profesionálnější.